BK LEVHARTI CHOMUTOV – BK PANDY SLUNETA ÚSTÍ N.L. 55 : 39
V Ústí vyhráli Levharti první utkání v prodloužení po dramatických událostech posledních sekund základní hrací doby. Ve druhém pak již kraloval výkonnostně výrazně vyrovnanější tým domácích Pand. A teď navíc šlo i o postup. Nebylo se tedy co divit, že se na velkém sále městské sportovní haly sešlo minimálně 80 diváků, kteří povzbuzovali oba týmy.
Vyrovnaná první čtvrtina dávala tušit, že hostující tým přijel dobře připraven a se snahou za každou cenu ubránit ty naše hráče, kteří nejčastěji skórují. To se hostům dařilo, bohužel však to odnesl jejich pivot Maděra, který nasbíral během 6 minut hned 4 fauly. Stejnou taktiku měli i Levharti a tak první čtvrtina skončila 12:11 a vše bylo i nadále otevřeno. Lze říci, že vše rozhodla druhá čtvrtina. Pandy nezachytily levhartí nástup a Martin Klouda se chytil hned 7 body … 21:11. Společně s Karlovským pak za asistence Hlavy, Bělouška, Šrouba a Ralbovského získali pro náš tým poločasové vedení 35:19.
I třetí čtvrtina probíhala poklidně i když jsme za 7 minut dali jen 8 bodů a házeli 10 trestných hodů. Pětice Seifert, Rola, Kopenec, Daněk, Drlý a střídající Petrek, podobně jako v první půli, měla se soupeřem velké problémy. V poslední minutě jsme však přestali zcela bránit a z vedení 43:25 to najednou bylo, po 7 bodové šňůře Pand, 43:32.
Režii posledních 8 minut ale měl ve svých rukách Martin Klouda a nepřipustil, aby náš náskok klesl pod dvojcifernou hranici. První krůček k postupu byl učiněn.
Střelci: Klouda 29, Rola 8, Seifert 7, Karlovský 6, Daněk 5.
Čtvrtiny: 12:11, 23:8, 8:13, 12:7
BK LEVHARTI CHOMUTOV – BK PANDY SLUNETA ÚSTÍ N.L. 50 : 43
Ve stejném čase jako Levharti – muži v Opavě, nastupovali naši starší minižáci ke druhému utkání v derby s Ústím. Pandy začaly podstatně lépe a zaslouženě vyhrály první čtvrtinu 10:16. Ale sobota 11.2. patřila Martinu Kloudovi! Bránil, střílel, nahrával, bojoval o každý míč a spolu se svými spoluhráči otočil průběh druhého utkání během druhé čtvrtiny na naši stranu a vzal soupeřům naději. Druhou čtvrtinu jsme vyhráli 20:8 a do šaten šli se skórem 30:24.
Definitivní tečku za naším postupem udělala ve třetí čtvrtině sestava vedená kapitánem týmu Jakubem Seifertem. Tu jsme do druhé půle posílili Karlovským, abychom eliminovali vysoké hostující hráče, Rola pak přešel ke Kloudovi. Kuba Seifert se rozjel na plné obrátky a jeho 15 bodů za třetí čtvrtinu nám vyneslo vedení 47:34. V závěrečné čtvrtině Klouda zvýšil na 49:34 ale pak se dlouhé minuty nebyl nikdo schopen prosadit. Pandy měly dobrou pasáž mezi 5 – 6 minutou a snížily na 49:42. Na vyrovnání a otočení výsledku však již jim chyběly síly.
Střelci: Klouda 19, Seifert 18, Karlovský 6, Daněk 3, Rola 2, Šroub 2.
Čtvrtiny: 10:16, 20:8, 17:10, 3:9
Vítězství v těchto dvou derby-utkáních znamenala 9 vítězství na našem kontě a protože Ústí jich nasbíralo jen 7, bylo jasné, že nám postup nemůže uniknout ať budou výsledky nedělních utkání v Liberci jakékoliv.
V sobotu večer jsme skončili v 19 hodin, za 12 hodin, tedy v neděli ráno v 7,00 již jsme odjížděli k posledním dvěma utkáním základní skupiny do Liberce. V sázce bylo druhé místo a o to a také o návštěvu KFC na cestě domů hrazenou trenérem v případě vítězství, jsme chtěli bojovat.
BK KONDOŘI LIBEREC – BK LEVHARTI CHOMUTOV 50 : 43
Domácí Kondoři vyhráli v sobotu obě utkání s posledním Mostem a rozhodně nemuseli vydat tolik sil, jako náš tým, který navíc musel absolvovat dlouhou cestu v třeskutém mrazu.
Přesto jsme začali lépe a vedli jsme 5:0. Domácí pochopili, že s celoplošným presinkem si na nás nepřijdou a stáhli obranu až takřka do zónového postavení. Proti Seifertovi nebo Karlovskému vždy stáli minimálně dva, někdy i tři obránci. Hra se tak vyrovnala, po první čtvrtině svítilo na ukazateli skóre 11:11.
Podobný průběh měla i druhá osmiminutovka. Domácím stačilo pokrýt Koubu a Rolu, od dalších našich hráčů na hřišti jim nebezpečí příliš nehrozilo. Přepočítali se ale v případě Milana Šrouba, který sice svou první střelu minul, pak však byl z dobrého postavení dvakrát úspěšný. Výsledek v poločase byl otevřený, Kondoři vedli 25:24.
O výsledku utkání rozhodla třetí čtvrtina. Kondoři trpělivě bránili Seiferta, který se často dostával do složitých situací v zakončení, Karlovský, kterému očividně začaly chybět síly již zapadl do šedi průměru a další hráči na hřišti nemají zdaleka tolik zápasových zkušeností, aby byli schopni hrát bez ztrát. Těch bylo hodně, většinou zbytečné, a domácí získali čtvrtinu 14:9. Zdaleka ale nebylo rozhodnuto. Klouda s Rolou dokázali snížit dvakrát v průběhu posledních 8 minut vedení domácích na pouhé 3 body. Pak však i oni, pod tlakem vícečlenné obrany Kondorů, chybovali a tak si v závěrečné minutě dvěma koši, po našich zbytečných ztrátách, zajistili Kondoři zasloužené vítězství.
Střelci: Seifert 11, Klouda 11, Šroub 6, Karlovský 6, Rola 5, Petrek 2, Daněk 2.
Čtvrtiny: 11:11, 14:13, 14:9, 11:10.
BK KONDOŘI LIBEREC – BK LEVHARTI CHOMUTOV 47 : 36
Zajímavá sestava nastoupila k druhému utkání. S Karlovským nastoupili v první pětce Petrek, Běloušek, Daněk a Šroub, střídal Drlý. Úkol byl jediný … bránit, bránit, a zase bránit. Nedovolit Kondorům mnoho bodů, dostat se na jejich polovinu a tam držet míč co nejdéle a ke konci 24 sekundového limitu zakončit. Nebylo to bez chyb, to ani nikdo nečekal, přesto po 6 minutách vedli domácí „jen“ 8:1 a zdálo se, že nám tato taktika vychází. V závěrečných dvou minutách však naši hráči zapomněli na stanovenou taktiku a z toho vyplynuly ztráty míče, které domácí potrestali hned 8 body … po první čtvrtině 16:3.
Ve druhé pětce za nás nastoupili společně Rola, Seifert a Klouda, tedy silná trojice doplněná dobře takticky bránícím Hlavou a Kopencem. Cíl byl jediný – basketbalovou vyspělostí přehrát domácí, vyrovnat a získat náskok do druhé půle. Bohužel ale tato taktická varianta zcela selhala. Ani naše silná sestava se nedokázala prosadit proti dobře bránícím Kondorům, ani naše silná sestava se nedokázala vyvarovat někdy až neuvěřitelných ztrát míče a k všeobecnému překvapení ani tato naše silná sestava nedokázala ubránit dostatečným způsobem svůj koš. Místo vyrovnání a získání náskoku jsme tuto čtvrtinu prohráli 13:9 !!??
Ve druhé půli jsme se vrátili k „tradičním“ sestavám. I když už po půl minutě stáhl trenér ze hřiště kulhajícího Karlovského, dokázal Seifert, že jeho laxnost ve 3.čtvrtině prvního utkání, kvůli které ho trenér musel i vystřídat, byla jen chvilková. Jako správný kapitán bojoval a spolu se svými spoluhráči vybojoval první vítěznou čtvrtinu … 10:12. Náskok domácích však byl stále 15 bodový. V poslední čtvrtině se hráči kolem Kloudy a Roly nechtěli nechat zahanbit, zlepšili obranu a i v útoku byli úspěšnější než domácí – druhá vítězná čtvrtina 8:12.
Nakonec o 11 bodů, což není tak špatný výsledek, prohra je ale prohra. A tak si museli hráči nechat chuť na kuřátka v KFC placená trenérem zajít.
Střelci: Seifert 12, Klouda 9, Kopenec 8, Rola 4, Karlovský 3, Petrek 2.
Čtvrtiny: 16:3, 13:9, 10:12, 8:12.
Nakonec odehrál náš tým základní část překvapivě dobře s bilancí 9 vítězství a 7 porážek což znamená účast ve finálové skupině.
Zda je náš postup zasloužený, když o něm de facto rozhodli 4 hráči a zbytek týmu, který prakticky s basketbalem začínal v polovině září 2011 a stále má řadu základních basketbalových dovedností (dvojtakt, přihrávka, chycení míče, střelba, obranné postavení a krytí hráče s míčem či bez míče …) na výrazně nižší úrovni než např. soupeři z Ústí n.L., je diskutabilní. Nejsme zatím proti soupeřům ani tak takticky vyzrálí, nedokážeme ještě „vhodně faulovat“ nebezpečné hráče soupeře – přitom příkladů máme mezi soupeři mnoho. Stačí se podívat, s jakou taktikou na nás hrálo Ústí nebo Liberec. My se raději hráči uhneme a pustíme soupeře do koše a nebo vedle něj běžíme přes půl hřiště a plácneme ho, až když vystřelí na koš. Ale i tak, postup je náš a tečka.
Na těch našich hráčích, kteří cítí a vědí, jaký byl jejich skutečný podíl na postupu teď bude, jak postup přijmou. Buď bude novou ještě silnější motivací a vše se projeví na tréninku zvýšenou snahou a také pozorností, snahou se zlepšovat a spíš než v druhých, hledat chyby v sobě. Takoví hráči budou mít pak šanci se brzo přiblížit těm,kteří základní část táhli. Ale není vyloučeno, že mohou být i takoví, kteří se jen utvrdí v tom, že už teď jsou výborní a sami vědí nejlíp, jak se co má dělat a na trénink přijdou ne proto, že se chtějí něco naučit, ale hlavně se jen pobavit. Pro takové ale nebude brzo v týmu místo, dovednostně a výkonnostně je předběhnou ti poctiví.
Je pravda, že máme víc než jen obrovské rezervy. Mají je i ti, kteří standardně hrají v U14. Kubu Seiferta „to někdy nebaví“, Martin Klouda občas zapomíná na taktické pokyny, Karlovský má z celého týmu nejhorší fyzickou kondici, Rolovi zatím chybí větší dravost v útoku, problém má i v obraně 1 na 1. Z těch ostatních, kteří se začali blíže seznamovat s basketbalem až od září, se jeví slušně Petrek – rychlý, disciplinovaný, ale i roztěkaný a hlavně s minimem zkušeností ze hry. Daněk má fyzické předpoklady, současně ale stále velké problémy jak v obecné koordinaci pohybů, obratnosti a při základních basketbalových dovednostech, má málo odehraných utkání a také v hlavě nosí o sobě lepší mínění, než je skutečnost. Na Bělouškovi je znát, že už trénuje déle. Už nepropadá panice, když dostane během utkání míč. Je však pomalý na nohách a proto také často fauluje a nedokáže obejít bránícího hráče. Šroub je poctivý a udělal od září velký pokrok. Handicapem pro něj bude asi inklinace spíše k vytrvalosti než k rychlosti a dravosti. Ralbovský se až říjnu naučil dvojtakt, o basketbalu toho zatím moc neví. Ale má slušné tělesné parametry, co to je ale platné, když chybí dravost, agresivita a také rychlost – nejen pohybu (to se dá natrénovat) ale i v rozhodování (to se může zlepšit zápasovými zkušenostmi). Kopenec asi basketbal miluje ze všech nejvíc. Aby mu to vydrželo, tak hlavně musí „začít hrát“ a ne běhat po hřišti a schovávat se někde, kam se nedá přihrát. A také se přestat bát, že ho zfaulují, že nedá koš. Technicky je již vyspělý, chybí ale rychlost. Pro Drlého, který má možná nejlepší morfologické parametry pro basketbal, jsou stále dosti nepochopitelné věci jako dochvilnost, týmový duch, zájem o to, jak hrají jeho spoluhráči, když není na hřišti. Pokud zde „nezapracuje“, předběhnou ho jiní. Hlava je, společně s Petrekem, hráč s nejlepšími rychlostními předpoklady. Je roč.2002 a určitě začne růst do výšky. Není zde důvod, proč by měl být malý. Pokud se více přizpůsobí potřebám tréninku a požadavkům trenérů, může výkonově vyrůst hodně vysoko. Možná nejvíc z celého dnešního týmu. Do kádru ale patří i další, kteří v průběhu sezóny oblékli dres a nastoupili ke svým prvním utkáním v životě. Zraněný Dolanský, má na svůj věk výborné herní myšlení, dovede se učit i pouhým sledováním basketbalu. Brzo začne růst a právě v této době musí zapracovat na rychlosti a obratnosti což jsou hlavní zbraně menších hráčů. Kubice je poctivý, mnohdy až bojácný a nedůrazný. Stejně jako u většiny ostatních (co dělají na ZŠ v tělocviku ????) chybí rychlost, obratnost, koordinace. Vyhnanovský je jedním z mála, který se nelekne, když dostane míč a je schopen ho i zase dobře nahrát. „Nosí“ však hodně velkou váhu, to ho handicapuje v rychlosti i vytrvalosti. Znal jsem jednoho takového stejně starého basketbalistu přes mnoha lety. Dokázal se se svou vahou poprat a dotáhl to až do 2.ligy. Rut je poctivý, poslušný a slušný. K výkonnostnímu růstu ale nemá ambice, je jeden ze dvou tří, u kterých není od září vidět nějaký výraznější pokrok. Morgenstern roč.2002 by mohl snahu a nasazení rozdávat. Handicapuje ho, stejně jako další tři, kteří jsou roč.2002, nižší mentální vyspělost proti o 3 roky starším spoluhráčům. Vonaký je také roč.2002 a ani jemu nelze upřít snahu. Jsou zde ale zatím zásadní problémy se soustředěním pozornosti a také chápáním toho, co je po něm požadováno.
Hodnotíme-li základní část sezóny, tedy období od poloviny září do poloviny února, je na místě, stejně jako při pololetním vysvědčení ve škole, dát informace – zde ne o prospěchu, ale o všech věcech, které individuálně u jednotlivých členů týmu ovlivnily a dále ovlivňují celý tým. Nesmazatelným faktem je, že za celé období je docházka na tréninky skutečně vzorová. U většiny hráčů se pohybuje kolem 80-90%, absence jsou buď z titulu nemoci nebo zranění, pár výjimek, kdy někdo ošidil trénink, se vyřešilo. Je tedy zřejmé, že chlapce tréninky baví, že začínají chápat (bohužel zatím ne všichni), že „bez práce nejsou koláče“ (i když je třeba jim to někdy sdělit i zvýšeným hlasem). A když se jim toto basketbalové poznání promítne i do jejich vztahu k učení i k budoucímu životu, bude to pro ně jen dobře.
